DEN PÁTÝ

Málokdo ví, že stres je jeden z nejvlivnějších faktorů na naší obezitu. Že ať hubneme cvičením jak chcem, držíme různé milé, přísné či drastické diety náš organismus je nastaven prostě tak, že ve stresu se nám tělo obaluje tukem… Hnus! No a já jsem si dneska slušně obalovala tělo tukem při odvozu rodiny na letiště a následně přímo na letišti samotném.

Přijeli jsme tam, auto luply na parking na 15.min a mazaly k check-inu. Tam jsme daly kufr na váhu k paní co rodinku odbavovala a dozvěděly se, že k letenkám od Ryanair nejsou v základu dokoupeny kufry a že můžete sebou mít jen a pouze příruční zavazadlo!!! Bod jedna. Bod dva, že pokud ho tedy nemáte dokoupené, musíte doplatit kdesi v kanceláři Ryanair na letišti 1000,- za cestu tam a 1000,- za cestu zpět! Parada! Miluju lítat prasečákama. (To je fakt vydřidušství.) Opomenu-li fakt, že již při domácím odbavení si musíte dokoupit místo za 165,-/os, aby jste vlastně mohli sedět vedle toho s kým letíte. Grrr😡 Odmítly jsme tedy tuto částku zaplatit a mě bleskově napadlo otočit se k mamce na Lužiny pro dvě tašky do ruky a tak se ptá pani do kdy mám čas odchackovat kufr, rázem skáču do auta a jedu směr Lužiny. Při neúspěšné možnosti kontaktování měním strategii a zatáčím do OC Šestka, kde doufám v nákup čehosi v čem se bude dát věci převézt do Londýna. (v hledáčku byly i ty černé tuhé pytle na odpadky z DMka) Vbíhám do OC, Interspot zavřeno, běžím dál a náhodou se přede mnou objeví obchod s kufry. Jupíííííí. Kupuji ten nejlevnější (i tak 800,-) a opět vybíhám k autu. Vjíždím na parkoviště, cpeme věci do kufru, který již odpovídá normám aerolinek a může se vesele poslat spodem do letadla. Krása! Jako by tamten o 10.cm větší nešel!!! (Měla jsem velkou chuť zkusit svou taktiku s kily – jako že já vážím jen 60 a ten pán támhle 160 a proč mám tedy já platit, když mám jeho váhu v kufru, ale při pohledu na chudáka slečnu za přepážkou, jsem si to rozmyslela.) Super. Paní vystavuje kupón na kufr a posílá holky ke gatu. Je hotovo. Konec stressu. Já mohu v klidu odjet. Jenže ouha, ukazuje se, že u výjezdu se mi závora nechce zvednou, otáčím se na pána co má závoru pod palcem a ptám se proč to nejde, když jsem to v čase 15.min zvládla. Ukazuje se, že na parkoviště u letiště můžete v 1.hodině vjet pouze jednou!!! Haloooooo? Ptám se tedy mladíka ( a u toho dělám oči samozřejmě) co mám asi tak dělat, když si někdo něco zapomene doma a já mu to dodatečně vezu, přičemž nemám šanci zaparkovat kdekoliv jinde?! Kluk jen smutně civí a tvrdí, že za to nemůže! Strop! Zkouším fintu „tak dnes mi to odpusťte, příště už to neudělám“, ale ukazuje se, že zas tolik té závoře nešéfuje. Přestávám bojovat a vysoluji za svých 10.min 100,-! Pecka! Z mé posledni 1000,- do konce měsíce mi v obálce zbývá 100,-. Tralala. Loknu si vody na uklidněnou a jedu směr mamka na doplnění řas. Po cestě mi ukazatel benzínu pípne s čísílkem 0. Haha, to tu ještě nebylo. To bude ještě zajímavé. Neoznačená uzavírka na cestě mě hodí směr PLZEŇ. Jedu tedy kamsi doprdele (slabší povahy odpustí, ale už jsem si potřebovala ulevit), přičemž sjezd je až za cca 10.km. No fajn. Jedu tedy místo na Lužiny na Plzeň s 0 v nádrži a snažím se nepanikařit. Je to dobrý. Benzina na mě mrká se svou boží částkou za litr a já klepu posledních 130,- a tankuji. Pfuuuuu. Tak a teď zpět na Prahu a k mamce. Dojíždím z posledních sil, dávám si meduňkovej čaj na nervy a ulehám na doplnění řas. To bylo zas dopolko!

Po doplnění jedu domů. Jsem vyhladovělá a celkově zesláblá! Dávám si k obědu mrkvovej salát a zbytek kejdy ze včerejška 😉 Žaludek zaplácnutej. Může se na brusle! Je opět božský počasí. No posuďte sami.

Odpoledne se pak jen připravuji k odjezdu na přehlídku do Aše. Sebou si balím lahev s namíchaným čajem-citrónem-vodou a zbytek salátu od oběda, aby mě to nelákalo kupovat si cokoli nesmyslného na benzínce. Po příjezdu jsem mírně rozčarovaná je tam raut! Sakra! Raut. Chápete? To snad ne. Takovej podraz. Vždyť já přeci nejím! Holky se na to vrhnou a já jdu s nimi ke stolu! Chyba č. 1. Chyba č. 2 je říct, že si dám pouze ovoce! (To totiž mohu!) všechny si naloží dobroty a já tam zase brousím kolem a slintám na to úchvatně opečený kuřecí stehno, krájený pečený vepřový, nádherně vonící červené zelí a o šunkách, sýrech a pod ani nemluvím! Muka. Hřeším! Nakládám si na talířek k ovoci také zelí a kuře s prasetem… Sedím! Koukám na holky jak jedí a je mi úzko! Když to teď poruším, nemůžu už pak dál psát. Zezadu slyším „co se stane v Aši, zůstane v Aši“. Váhám! Ochutnávám zelí! V tu chvíli se zarazim a říkám NE! NEJDE TO! Nemůžu to porušit! Rychle vstanu a odnáším talíř servírce ať to rychle odnese. Mazec. Cpu do sebe ovoce pod tlakem, ať zaženu ty šílené chutě a daří se! Jsem dobra! Zvládla jsem to! Nedala jsem si. Fakt jsem si nedala. Bomba!  Odchodíme a jedem domů. Dopíjím 1,5 litru vody po cestě domu a jdu spát. Mám ze sebe fakt dobrej pocit.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s